Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh, který mi napsal sám Život. Když si pospojuji střípky minulosti, vše do sebe zapadá – to hezké mi dávalo naději a to, co se mi až zas tolik nelíbilo, mě vlastně ochraňovalo.

Krásná cesta se mi ukazovala již v dětství – tam vznikly základy lásky k bylinám, květinám, lesům, přírodě i zvířatům. Pamatuji si, že velmi často jsme chodili na louku sbírat fialky, do lesa pro podléšky nebo konvalinky, na jahody i borůvky. Více než bych trhala, jsem ke květinám čichala a dotýkala se jich. Objevovala jsem jejich skryté tajemství – květy hluchavky náramně sladce chutnají, šťávou z třezalky bylo možno pomalovat si ruce, okvětní lístky slézu sloužily jako nádherné nehty a jeho plody „chlebíčky“ báječně chutnaly. Tolik jsem se těšila na pole s rozkvetlým vlčím mákem – chodila jsem si vyrábět makové panenky a před sklizní otrhávat makovice.

V zimě jsem se těšila na rampouchy, které visely na našem skleníku – dávala jsem jim přednost před večeří. Za mého dětství snad každé dítě s chutí lízalo rampouchy a ochutnávalo sněhové vločky.

Jak čas ubíhal, vyměnila jsem ledové rampouchy za pachuť "konzumního života" a nostalgickou vůni fialek za vůni velkoměsta. Na podstatu svého bytí jsem na nějaký čas, ku prospěchu společnosti, zapomněla. S ukončením vysoké školy jsem se stala „dospělou“, bezstarostný Život skončil a bylo nutno najít si zaměstnání. I to se poštěstilo, leč moji Duši nenaplnilo …

Píše se rok 2009 a do našeho Života vstoupil Tobíček, díky němuž jsem se rozpomněla na to, kdo jsem a jaká je moje podstata. Byl to právě můj syn, který mi do Života přivedl nádhernou bytost s čistými úmysly a otevřeným srdcem.

Teorie se proměnila v prožívání … Naučená látka o bylinách, aromaterapii, krystalech, či psychosomatice začala ožívat. Byliny a potažmo celá příroda mi otevřela dveře a vpustila mě do svého světa. Vcházím do něho tichounce, s pokorou a po malých krůčcích, neboť se stále učím. Také někteří lidé mi otevřeli svá srdce, snažím se jim naslouchat a pomáhat navracet zdraví. Jejich životní příběhy nebývají často radostné, ale životní síla většiny z nich se stále, byť jen tenounce, drží nitky dětství.

Od jara do podzimu běháme po lukách a lesích – sbíráme bylinky, květy, čistíme les i studánky. Věnuji se zahrádce a učím se od ní, naslouchám stromům, nechám se unášet větrem a miluji tanec v dešti. Lehnu si do sítě mezi stromy a poslouchám zpěv ptactva, kterému se snažím porozumět. Přiblížení k sobě samé a sounáležitost s okolním světem proměňují myšlenky v činy a uskutečnění. Z jídelníčku mizí maso, živočišné výrobky od zvířat s nedůstojným chovem, káva mi otevřela dveře do bylinné čajovny, kufr kosmetiky proměněn v rostlinný olej a řasenku, domácí chemické čističe nahradila univerzální jedlá soda, léky nahrazuje spánek a zázraky z přírody.

Ve volném čase kreslím Mandaly, jejichž podoba je obrazem člověka, pro které Mandalu kreslím. Míchám živé parfémy, které mají za úkol harmonizovat tělo i duši. Láska ke krystalům mi přinesla nové obzory – sestavovat náramky pro konkrétní účel. A s láskou se věnuji svému obchůdku, který je mým milovaným zaměstnáním. A už dostávám „stopku“, leč se z příběhu Života stává reklama.

Na začátku však zněla otázka „kdo jsem“ … Ráda bych její přímou odpověď nechala otevřenou … Vím, že jsem Šárka, "multidimenzionální bytost" kráčející po Zemi, plnící poslání a radující se ze Života … Jak bude odpověď pokračovat napíše sám Život.